Kdepak jsou ty časy

Přiběhli jsme ze školy, hodili jsme aktovku do rohu a hurá ven. Pokud jsme bydleli ve městě, nejlepší atrakcí byl stojan na klepání koberců nebo sušák na prádlo. Pokud jsme byli z vesnice, mohli jsme si stavět bunkry kousek za vsí. V zimě jsme bruslili na nádrži nebo sáňkovali na kopci. Tak jako tak jsme trávili hodně času na čerstvém vzduchu.

Večer se nám u večerníčka zavíraly oči a nejpozději v osm jsme byli v říši snů. Víkendy jsme trávili u babiček nebo na chalupě a zažívali jsme uspokojivou volnost. V kapse nás netížil mobilní telefon, jen jsme se občas přišli domů ukázat. To bylo dětství.

Doba je jiná

Dnešní děti většinu času netráví venku s kamarády, nýbrž u počítače či televize. Mnozí ani neznají své vrstevníky v okolí, protože se s nimi nemají jak setkat. Po škole mají totiž různé kroužky – angličtinu, klavír, florbal či výtvarnou výchovu a domů jezdí pomalu za tmy. Čím to je? Rodiče musí v práci mnohdy trávit více času, zkrácené úvazky pro matky jsou vzácností a tak je rodina ráda, že se setká u večeře po šesté hodině. Do toho se ještě musí napsat úkoly, připravit se na další pracovní den, udělat večerní hygienu a na povídání si o tom, kdo co ten den zažil, nezbývá moc času. Natož pak nějaké běhání po venku.

Být online

Pro děti je kontakt s vrstevníky důležitý. Potkávají se ve škole, ale touží trávit s jinými dětmi i volný čas. A když to nejde fyzicky, setkávají se alespoň virtuálně.

Sdílí společně videa, fotografie či pocity na sociálních sítích a díky tomu neumí navázat kontakt „na živo“. Přeci jen online je to mnohem jednodušší. Co s tím? Přihlaste děti do zájmového kroužku poblíž vašeho bydliště, ať se seznámí s dětmi z okolí. V létě vyšlete ratolest na tábor, ale pozor: ne na tábor s „youtubery“ či zaměřený na hraní počítačových her. Pěkně do přírody, a aby se něco naučili, vyzkoušet můžete například letní jazykové tábory.