Být online je pro naše děti normální. Ale musí to opravdu být?
Kdepak jsou ty časy Přiběhli jsme ze školy, hodili jsme aktovku do rohu a hurá ven. Pokud jsme bydleli ve městě, nejlepší atrakcí byl stojan na klepání koberců nebo sušák na prádlo. Pokud jsme byli z vesnice, mohli jsme si stavět bunkry kousek za vsí. V zimě jsme bruslili na nádrži nebo sáňkovali na kopci. Tak jako tak jsme trávili hodně času na čerstvém vzduchu. Večer se nám u večerníčka zavíraly oči a nejpozději v osm jsme byli v říši…